Autorkou tohohle vážně vydařeného koňského příběhu je Vilma Krištofová (na Koňouščím blogísku už ji známe ze soutěží O nej koňskou básničku nebo O nej fotku s koníkem) a musím říct, že to rozhodně stojí za přečtení! ;-) Není to tady její poslední příběh, takže já už se celkem těším na další (je to takovej můj "zásobovač" příběhů :-D). Tak ještě jednou mocmoc dík, Carolko!!!
"Ježiši!" vykřikla sem uprostřed výběhu plného bahna, když mi zazvonil v kapse mobil. Volala Karolina. Její otázky jestli má přijet, mě teď nějak nezajímaly. Propadala sem se ve školních botách do toho hnědého hnusu. "Jé ahoj, promiň, ale zrovna chytám koně, zavolej prosím později" odbyla jsem kamarádku, ale ta se nedala a dál mi pokládala záludné otázky. "Sakra!" zavztekala jsem se když mi noha zajela do bažiny. Dál už jsem nezvládala držet mobil, kontrolovat bažinu a odpovídat na otázky a tudíž jsem zavěsila. Po neuvěřitelně dlouhé cestě bažinou, ve které by se snad utopil každý kdo tenhle kraj nezná, jsem prošla ovocným sadem a politovala své plíce a nohy, když jsem uviděla kopec ne o moc menší než cesta na Ještěd. Vexpond se pásl na samém vrcholku. Nadechla jsem se a vykročila směr stádo. Po dlouhém přemlouvání a lákání sem Vexe odchytila. Teď už to nebylo tak zlé. Vykročila jsem ke "zkratce" která naštěstí nevedla bažinou. Kačka, která mě celou velice namáhavou výpravu doprovázela, mi otevřela a potom zase zavřela. Vexpond se zastavoval na každých dvou metrech a ukusoval vonící traviny. "Hele, ještě ty mi zkus zkazit náladu a uvidíš!" vynadala jsem chudákovi koníkovi a pleskla ho vodítkem. Kůň se neochotně rozešel a následoval mě dolů po venkovní straně pastvin, kde "náhodu" žádné bahno nebylo. Kochala jsem se podzimním odpolednem. Po mé pravé ruce se pásla trpělivá máma Cora a kolem ní pobíhal zlobiví synek Corálek. Vexpond se tím směrem zadíval, ale dál už o ty dva nejevil zájem a pokračoval dál ke stáji. "Hodný koník" popleskala jsem koně po plecích.
"Půjčte mi někdo kartáč" vykoukla jsem z Vexpondova boxu. Malé holky, bez kterých by jsme se asi neobešli, hned ochotně prošmejdili celou stáj než přinesli starý modrý "rejžák". "Díkys" bylo jediné co jsem odpověděla a dál se věnovala Vexikovi. Je na jedno oko slepý a to od té doby co si ho ve výběhu při hloupých hrách vypíchl. "Co si v tom výběhu dělal" hubovala jsem koně, ostatně jako vždycky když byli před jízdou celí od bahna. Kůň se na mě podíval svým moudrým okem a jako by říkal "cože? Ty mě máš čistit takže si nevymýšlej a nenadávej mi." Když mi to "pověděl" otočil se a věnoval se hromadě čerstvého sena. "Vilmo už máme sedlat!" ozvala se Terka. "Jasný" ujistila jsem ji, že ji slyším a zavolala zase své pomocnice. Vendy a Magda se u mě objevili okamžitě plné očekávání že jim zadám nějakou práci. Na koních jezdí jen určité dny a tak chodili pomáhat ostatním. "Prosim vyčistěte Vexovi kopyta a vemte ho do myčáku. Musím se ještě připravit." přikázala jsem a aby to neznělo blbě, tak jsem dodala "Nevadí?" holky se zasmály a rozrušeně řekly "vůbec ne!." Poté zmizely v boxe. Odběhla jsem pro výstroj a helmu. Než jsem se vrátila koník byl hotový. "Moc díky! Jste jedničky." pochválila jsem holky a opřela si sedlo o zem. "Ták Vexi jdeme na to!."
"Vyvádět" zavelela Ada a všichni čtyři koníci vyrazili do haly. "Takže dotáhněte a nasedat" úkolovala trenérka Martina. Dotáhla jsem podbřišák a s lehkostí se vyhoupla do sedla. "doufám že budeš poslouchat" ptala jsem se Vexe. Chodili jsme po jízdárně a udržovali si rozestupy. Byla to jedna s přípravných hodin na ZZVJ (základní výcvik koně neboli licence). Hlídala jsem si abych měla správný sed, ruce v klidu a další věci. Asi po deseti minutách přivedla Martina do haly Liama a vyhoupla se do jeho sedla. Zařadila se mezi nás a zadávala různé jízdárenské cviky. "Na stěně E za Liamem dvakrát od stěny ke stěně."
Hodina probíhala v pohodě až na změny kruhů. První změna z kruhu A na C. Samozřejmě za mnou a Terkou na Gině. Já blbec sem šla na špatnou ruku. Martina mě okřikla a řekla že musím na tu druhou. Při druhém pokusu z C na A sem si bláhově myslela, že teď to nemůžu zvorat. Ale jak asi tušíte bylo to zase na tu druhou
Ještě jsem to párkrát spletla než mi to došlo. Dalším mým nedostatkem bylo "rozdělení na dva velké kruhy." Ono se to zdá lehké, ale já to zase spletla. Takovou ostudu sem ještě nezažila! "Připravte se, pracovní klus a cval" Jo to se řekne cval, ale Vexpond měl zase svůj den! "Cválej!" nadávala jsem šeptem a pobízela koně, jak holeněmi tak bičíkem. Toho to ale jaksi nezajímalo a vyhodil zadníma. Znovu sem ho udeřila, teď o něco silněji. Odpovědí mi však bylo postavení na zadní a proskočení. Jen tak tak jsem se udržela a zůstala mu na krku. "Tak ho pořádně pobídni" nervovala se už Martina. Já se vážně tak snažila... V tom Vexpond nacválal - no nevím jestli se tomu dá říkat cval skoro se zastavil - ale jakože náhodou na špatnou nohu. "Ach jo" povzdechla si v zoufalství a zase mu přitáhla otěže aby Martina nenadávala že cválá špatně. "Tak ho nech sakra cválat aspoň na tu špatnou! Lepší než nic." rozčilovala se. Nechala jsem ho tedy cválat na špatnou nohu. "Krók!" zavelela Marťa. Všichni zpomalili do kroku. Martina chvíli chodila po jízdárně a pak seskočila. Poprosila Lucku ať vykrokuje Liama a odešla.
Všichni co jsme seděli na koních jsme uvolnili otěže a poplácali koně za "dobře" odvedenou práci. Po deseti minutách jsem seskočila, povolila podbřišák a odvedla Vexponda do boxu. Rychle jsem ho odstrojila a poplácala po boku. "Nojo. Možná sem se měla aspoň trochu víc snažit viď? Tak promiň, a dík za jízdu" S tím jsem opustila box a nechala čekající holky, Vendulku a Magdu, aby Vexe vyčistili.
"Ježiši!" vykřikla sem uprostřed výběhu plného bahna, když mi zazvonil v kapse mobil. Volala Karolina. Její otázky jestli má přijet, mě teď nějak nezajímaly. Propadala sem se ve školních botách do toho hnědého hnusu. "Jé ahoj, promiň, ale zrovna chytám koně, zavolej prosím později" odbyla jsem kamarádku, ale ta se nedala a dál mi pokládala záludné otázky. "Sakra!" zavztekala jsem se když mi noha zajela do bažiny. Dál už jsem nezvládala držet mobil, kontrolovat bažinu a odpovídat na otázky a tudíž jsem zavěsila. Po neuvěřitelně dlouhé cestě bažinou, ve které by se snad utopil každý kdo tenhle kraj nezná, jsem prošla ovocným sadem a politovala své plíce a nohy, když jsem uviděla kopec ne o moc menší než cesta na Ještěd. Vexpond se pásl na samém vrcholku. Nadechla jsem se a vykročila směr stádo. Po dlouhém přemlouvání a lákání sem Vexe odchytila. Teď už to nebylo tak zlé. Vykročila jsem ke "zkratce" která naštěstí nevedla bažinou. Kačka, která mě celou velice namáhavou výpravu doprovázela, mi otevřela a potom zase zavřela. Vexpond se zastavoval na každých dvou metrech a ukusoval vonící traviny. "Hele, ještě ty mi zkus zkazit náladu a uvidíš!" vynadala jsem chudákovi koníkovi a pleskla ho vodítkem. Kůň se neochotně rozešel a následoval mě dolů po venkovní straně pastvin, kde "náhodu" žádné bahno nebylo. Kochala jsem se podzimním odpolednem. Po mé pravé ruce se pásla trpělivá máma Cora a kolem ní pobíhal zlobiví synek Corálek. Vexpond se tím směrem zadíval, ale dál už o ty dva nejevil zájem a pokračoval dál ke stáji. "Hodný koník" popleskala jsem koně po plecích.
"Půjčte mi někdo kartáč" vykoukla jsem z Vexpondova boxu. Malé holky, bez kterých by jsme se asi neobešli, hned ochotně prošmejdili celou stáj než přinesli starý modrý "rejžák". "Díkys" bylo jediné co jsem odpověděla a dál se věnovala Vexikovi. Je na jedno oko slepý a to od té doby co si ho ve výběhu při hloupých hrách vypíchl. "Co si v tom výběhu dělal" hubovala jsem koně, ostatně jako vždycky když byli před jízdou celí od bahna. Kůň se na mě podíval svým moudrým okem a jako by říkal "cože? Ty mě máš čistit takže si nevymýšlej a nenadávej mi." Když mi to "pověděl" otočil se a věnoval se hromadě čerstvého sena. "Vilmo už máme sedlat!" ozvala se Terka. "Jasný" ujistila jsem ji, že ji slyším a zavolala zase své pomocnice. Vendy a Magda se u mě objevili okamžitě plné očekávání že jim zadám nějakou práci. Na koních jezdí jen určité dny a tak chodili pomáhat ostatním. "Prosim vyčistěte Vexovi kopyta a vemte ho do myčáku. Musím se ještě připravit." přikázala jsem a aby to neznělo blbě, tak jsem dodala "Nevadí?" holky se zasmály a rozrušeně řekly "vůbec ne!." Poté zmizely v boxe. Odběhla jsem pro výstroj a helmu. Než jsem se vrátila koník byl hotový. "Moc díky! Jste jedničky." pochválila jsem holky a opřela si sedlo o zem. "Ták Vexi jdeme na to!."
"Vyvádět" zavelela Ada a všichni čtyři koníci vyrazili do haly. "Takže dotáhněte a nasedat" úkolovala trenérka Martina. Dotáhla jsem podbřišák a s lehkostí se vyhoupla do sedla. "doufám že budeš poslouchat" ptala jsem se Vexe. Chodili jsme po jízdárně a udržovali si rozestupy. Byla to jedna s přípravných hodin na ZZVJ (základní výcvik koně neboli licence). Hlídala jsem si abych měla správný sed, ruce v klidu a další věci. Asi po deseti minutách přivedla Martina do haly Liama a vyhoupla se do jeho sedla. Zařadila se mezi nás a zadávala různé jízdárenské cviky. "Na stěně E za Liamem dvakrát od stěny ke stěně."
Hodina probíhala v pohodě až na změny kruhů. První změna z kruhu A na C. Samozřejmě za mnou a Terkou na Gině. Já blbec sem šla na špatnou ruku. Martina mě okřikla a řekla že musím na tu druhou. Při druhém pokusu z C na A sem si bláhově myslela, že teď to nemůžu zvorat. Ale jak asi tušíte bylo to zase na tu druhou
Všichni co jsme seděli na koních jsme uvolnili otěže a poplácali koně za "dobře" odvedenou práci. Po deseti minutách jsem seskočila, povolila podbřišák a odvedla Vexponda do boxu. Rychle jsem ho odstrojila a poplácala po boku. "Nojo. Možná sem se měla aspoň trochu víc snažit viď? Tak promiň, a dík za jízdu" S tím jsem opustila box a nechala čekající holky, Vendulku a Magdu, aby Vexe vyčistili.
Ježiš Takových chyb tam mám! Prej základní výcvik koně! Je to Základní zkouška výcviku jezdce. A další chyby no to je s toho rychlýho psaní no...