7. dubna 2007 v 11:19 | Kejtishka
|
Někteří jezdci se stále klidně obejdou bez speciálního vybavení - ochraná přílba se jim zdá zbytečná, spešl jezdecké boty a chapsy nahradí obyčejné tenisky, jezdecké kalhoty jim připadají jako rozmarný nadbytek, bičík a ostruhy zavrhují a v případě opravdové nouze si někde ulomí pružnou větvičku ze stromu... Na jednu stranu s nimi souhlasím, vždyť nic z toho nás nijak rychleji nevyhoupne mezi výšiny úspěšných jezdců. Ale připomeňme si, kolikrát nás už taková přílba zachránila, o co jistěji a příjemněji je naše noha zasunutá ve třmenech v pravých jezdeckých botách a jak často nám (i našemu koníkovi) přišla vhod i trošku razantnější pobídka bičíkem. Proto je důležité zamyslet se trochu nad těmi pravými funkcemi jezdeckého vybavení a nezavrhovat ho jen jako výsadu "těch lepších".
Pro výběr všech složek výstroje jezdce všeobecně platí toto zásadní pravidlo: Vše musí splňovat nejnovější bezpečnostní podmínky, zároveň být jezdci pohodlné při používání a ve společnosti přiměřeně vypadající.

1. JEZDECKÁ PŘILBA - silná čapka s výstuží a nutnými pásky pod bradou. Přilba chrání jezdce před úrazy hlavy při pádu a je dobrou ochranou proti nízkým větvím. Měla by být naprosto nezbytnou výbavou jezdce, v některých střediscích je dokonce povinností. Čapka by se na hlavě při prudkém pohybu neměla nijak hýbat či sesouvat (kšiltem přilby hrozí i zlomeniny nosu), po silnějším poškození by se měla vyměnit.
2. JEZDECKÉ BOTY - z bezpečnostního hlediska jsou boty druhou nejdůležitější součástí jezdecké výstroje. Existuje mnoho druhů bot (vysoké holiny, nízká perka po kotníky - jodhpurky, šněrovací boty, zimní boty...), avšak všechny splňují to nejdůležitější - jsou úzké s nízkým podpatkem proti zaklínění ze třmenů v případě pádu a podrážka by měla být ve třmenech protiskluzová. Boty mohou být kožené či gumové.
3. JEZDECKÉ RUKAVICE - neplní jen funkci udržení našich rukou v teplíčku, jak se mnoho lidí domnívá! Jejich pravé poslání je především zabránění prokluzování otěží a otlaků rukou, což zajišťuje vyztužený protiskluzový povrch na dlaňové části rukavic. Při výběru rukavic je ale důležité, aby neomezovaly citlivost našich rukou vůči otěžím a udidlu. Jsou proto vždy vhodnější spíše slabší rukavice, avšak výrobci speciálních zimních rukavic na tento problém také myslí.
4. JEZDECKÉ KALHOTY (rajtky) - spíše než vyšší bezpečnost zajišťují více pohodlí jezdce. V nepohodlných kalhotách z hrubého či naopak příliš slabého materiálu a silnými švy se jezdec lehce odře a kalhoty se opotřebovávají (jen si spočítejte, kolik děr jste už na nich museli zašívat!). Speciální pružnější rajtky mají vyztužené vnitřní strany stehen a kolenou a umožňují pohodlnější sed.
5. CHRÁNIČ NA TĚLO - je potřebný (v některých soutěžích i přímo nutný) zejména při skákání a jízdách v terénu (military). Na výběr je široká škála různých chráničů - vyztužené vesty chránící celý trup či jen páteřní chrániče (které zdánlivě připomínají Kosmodisk...). V každém případě musí splňovat nejnovější bezpečnostní podmínky. Mnoho jezdců se jich obává díky jejich horší ohebnosti a pružnosti, ale z vlastní zkušenosti - vše je věcí zvyku, s vestou se v sedle cítím o hodně bezpečněji a už kolikrát mě vyloženě zachránila.

6. CHAPSY - skvělý (a levnější kompromis) místo vysokých jezdeckých holin, přičemž je to výborná kombinace s nízkými perky. Rozlišujeme dva základní a velmi odlišné typy chapsů - poloviční a "kovbojský" (to fakt nevim, jak se to odborně nazývá). Poloviční chapsy jsou jakési návleky na jezdcovy nohy z kůže a semišu s vyztuženou lýtkovou částí. Sahají od kolenou ke kotníkům, jsou upevňovány zipem nebo suchým zipem a brání odírání třmenových řemenů o naše lýtka. "Kovbojské" chapsy naopak zakrývají celou nohu a v pase se připevňují pásky. Zdobí je třásně a další západoamerické ozdůbky, ale účel je podobný - ochrana jezdcových nohou před odřením a zimou.

7. BIČÍK - nikdy předem nevíte, kdy ho budete potřebovat. Patří ale jen do rukou uvážněných jezdců, kteří jej umí patřičně používat - podporují pobídky holení, místo jeho dopadu na tělo koně je tedy vždy kousek za tou holení, jejíž pobídku chceme více zdůraznit. Je mnoho druhů bičíků, více či méně pružnějších (tím pádem i více "bolestivějších"), kratších i delších (drezurní bičík -1 metr a více, bičík na skoky nebo do terénu -75 cm) a s různým zakončením.
8. OSTRUHY - začátečníci by je měli znát jen z obrázků. Nosí se na patě jezdeckých bot a používají se k zesílení pobídky holení, avšak jen jako poslední možnost. Účinnosti lze dosáhnout jen klidnou a správnou polohou holení, koně totiž na ostruhy mnohdy nereagují nijak klidně. Správně by měly být ostruhy co nejkratší a s kulatým zakončením, avšak z vlastních zkušeností to u mnohých rádoby "zkušených" jezdců nevídáme.
Výše uvedená výbava ( či alespoň pár prvních složek) by se měla najít opravdu v každém šatníku jezdce - ať už jezdíme jakýkoli styl, který však sám o sobě vyžaduje mnoho dalších potřebností. Podrobnosti o takové speciální "výzbroji" můžete najít v článcích v rubrice Jezdecká odvětví na tomto blogu.
Pokud jsem stále ještě některé zatvrzelé jezdce, kteří se nenechali přemluvit ke koupi ani toho nejdůležitějšího vybavení, nepřesvědčila o jejich chybném konání, nechť na závěr přijmou ještě pár varování, která by ale měli zaregistrovat i ti, co již něco výše uvedeného vlastní. Takže pozor...
!!! NEDOPORUČUJI ...jezdit ani v těch nejparnějších dnech v tričku s krátkým rukávem. Nene, není to kvůli náhlé změně počasí, ale stačí jeden nešikovný pád z koně na trošku hrubší podklad (což tvrdá země nepochybně je) a ruce máme odřené od zápěstí až po lokty - a to není vůbec příjemné, o bolestivosti nemluvě. Proto se vyplatí pořídit si nějaké slabé tričko s delšími rukávy, které nás spolehlivě ochránÍ. Stejné je to i s kalhotami - nikdy na koni nesedíme v krátkých kalhotách, ať už je počasí jakékoli. Noha by se nám odírala o sedlo a tělo koně a někteří trochu náchylnější lidé by mohli z takovéto rozšafnosti schytat pěknou vyrážku.
Kolik prosím asi tak stojí ta vesta???