close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Koňský románek 2.

25. listopadu 2006 v 14:13 | Kejtishka |  Příběhy nejen od koní
Ááá, je tu druhá kapitolka to mýho slavnýho románku. Dozvíme se, komuže patří ten úžasnej koník v ohradě, i když teda musím prozradit, že jeho majitel(ka) vás asi moc neoslní. No, ale nebudu předbéhat, to si přečtěte sami! ;-D Zase vás ale prosím, abyste se nakonci k příběhu vyjádřili, strašně mě tím povzbudíte (anebo opravím případné chybičky a nedostatky...).
2.
Gigant
,,Ahoj, holky," přivítala děvčata s úsměvem paní Lukavcová, "konečně jste tady, už vás čekáme! Mám pro vás takové menší překvapení, tak si na to pojďte sednout."
Zuzka, která se nikdy nedala vícekrát pobízet, si hned pospíšila k jedné ze židlí u stolu a usadila se přímo proti neznámé dívce. Eliška se také brzy vzpamatovala a svoji kamarádku následovala. Děvčata však stále po očku pozorovala návštěvnici, která si ledabyle pohrávala mezi prsty s konečkami svých dlouhých černých vlasů. Hospodyňka zatím přinesla na stůl sklenice s osvěžující limonádou, přisedla si do čela stolu, rozhlédla se po přítomných a spustila:
,,Elis a Zuzko, tahle slečna," kývla hlavou směrem k neznámé dívce, "se jmenuje Šárka a je to moje neteř. Její rodiče měli menší autonehodu a jak to vypadá, pobudou si pár dní v nemocnici a pak pojedou na měsíc do lázní. A aby nemusela být Šárka do té doby sama doma, přijela k nám na statek a zůstane tu s námi celé prázdniny. Myslím, že si s ní budete rozumět, protože zbožňuje koně úplně stejně jako vy. Dokonce si s sebou přivezla i svého vlastního hřebce, kterého nedávno dostala ke svým čtrnáctým narozeninám. Vám je, holky, taky čtrnáct, ne? Takže si myslím, že z vás budou skvělé kamarádky."
Eliška se Zuzkou se na sebe překvapeně podívaly. Vůbec by je nenapadlo, že letošní letní prázdniny stráví u koní ještě s nějakou jinou dívkou. I Šárka vypadala, že se s děvčaty nechce moc dát dohromady. Stále se znuděně věnovala svým nádherným vlasům a předstírala, že se jí rozhovor vůbec netýká. Paní Lukavcová dívky s pobaveným výrazem na tváři pozorovala a nejspíš čekala, kdy mezi sebou prohodí pár slov. Ale čekala marně. Nakonec trapné ticho ukončil sám hospodář, když s mírným pokulháváním vstoupil do místnosti.
"No, vidím, že tu už došlo k jakémusi představení, viď, Hanko?" mrkl pan Lukavec na svou ženu. Ta mu s úsměvem kývla hlavou na souhlas, vstala od stolu a pronesla k děvčatům:
"Myslím, že už vás koně v ohradě netrpělivě čekají. Potřebovali by vyčistit a provětrat někde v přírodě. Jestli nechcete, aby vám nakonec samou pastvou ztloustli, mohly byste je trochu prohnat! Šárko, Gigant už je určitě odpočatý a klidně s ním můžeš vyrazit obhlédnout zdejší okolí. Zuzka s Elis pojedou s tebou a alespoň se trošku seznámíte."
Šárka se konečně přestala zaujatě věnovat svým kadeřím, zkoumavým pohledem přejela po Zuzce s Eliškou, vstala od stolu a jakoby povzneseně odkráčela z kuchyně ven. Obě dívky nečekaly, poděkovaly hospodyni za limonádu a spěchaly za Šárkou.
Dohonily ji na dvoře. Mířila k ohradě s koňmi a v ruce si pohrávala s krásně zaplétaným vodítkem pro koně. Zuzka, která na tom byla s navazováním nových kontaktů o něco lépe než Elis, hned zapředla hovor:
"Tak tvůj kůň se jmenuje Gigant? To je moc hezké jméno. A jak jsem zdálky viděla, také on sám je nádherný."
"Jo, máš pravdu," odvětila Šárka, "Gigi je nádherný a taky skvělý jezdecký kůň. Až ho trochu vytrénuju, bude vyhrávat všechny soutěže, na které nastoupí." Mezitím došly dívky k ohradě, kde se klidně popásali čtyři koně.
Hned u hrazení postával starý bělouš jménem Hector, kterého dříve pan Lukavec používal k práci na poli nebo do povozů. Teď si tu tento vysloužilec užíval svého koňského důchodu, chodil se pást a děvčata si ho velice rozmazlovala.
Mohutný hnědák s černou hřívou a ocasem se jmenoval Alcatraz a byl to Eliščin velký oblíbenec. Hodně k sobě přilnuli a Eliška, ač menšího vzrůstu, ho perfektně ovládala. Valach sice na první pohled vypadal jako nějaký hromotluk, ale při vyjížďkách si na něho Elis nemohla stěžovat pro jeho klidnou povahu. Hned také ke své opatrovnici zamířil a dožadoval se kousku chleba nebo cukru. Elis mu se smíchem pamlsek nabídla, podrbala ho na jeho mírumilovné hlavě a připnula k ohlávce vodítko.
Zuzka vykročila k nádhernému plavákovi s dlouhou bílou hřívou i ocasem, který se jmenoval Nautilus. Tvořil pravý opak rozvážného Alcatraze. Každý na něm mohl obdivovat jeho krásnou hlavu s bystrýma očima a dlouhé nohy svědčící o sportovní zdatnosti tohoto koně. K rozpustilé a stále usměvavé Zuzce se Nautilus hodil svou neposednou povahou, která ji mnohdy připravila o jistotu v sedle. Dívka k němu natáhla dlaň s cukrem a kůň dobrůtku s chutí sežral.
"No, hodný Nautilus," pochválila ho Zuzka, připnula vodítko a ohlédla se po Šárce, která zřejmě měla se svým hřebcem malé problémy.
Gigant se očividně nechtěl vzdát pastvy na zelené trávě, protože před svou majitelkou, která se ho už poněkolikáte snažila marně chytit, stále uhýbal. Eliška se Zuzkou musely dát Šárce za pravdu, že to je nádherný kůň. Nemohly se vynadívat na jeho lesklou černou srst, svalnatou, sportovní postavu a dlouhé nohy s nablýskanými kopyty. Avšak k čemu to bylo platné, když se hřebec nechtěl nechat chytit a odvést do stáje od své majitelky?
Šárka ho marně lákala na pamlsek, marně zkoušela různé léčky. Vždy jí kůň uhnul. Když už se tak stalo poněkolikáté, dívka se naštvala a rozzuřeně po hřebci mrštila kouskem chleba. Ten se vylekal, uskočil a vrazil zádí do dřevěného hrazení. Naneštěstí však z klády v těch místech vyčníval starý hřebík. Kůň si o něho rozedřel záď, ještě více se polekal a začal bláznivě cválat kolem ohrady. Ostatní koně se také vyplašili, Nautilus s Alcatrazem se děvčatům vytrhli z ruky a zmateně pobíhali s polekaným Gigantem.
"Elis!" zařvala Zuzka, "honem, chytni Alca! Já se pokusím chytit Nautiho, ale asi to nevyjde. Lítá jak blázen. Šárko, prosímtě, co jsi to udělala? Nechápu, kdo ti mohl koupit vlastního koně, když očividně nevíš, jak se s ním zachází! Copak nevíš, jak se má chytat kůň?!?"
Šárka se zřejmě urazila, protože se k děvčatům otočila zády, opřela se o hrazení a pozorovala, jak její kůň zmateně pobíhá v ohradě.
"Mně nebude nikdo poučovat," ozvala se nasupeně, " jak se chytá kůň, zvlášť když sám neumí toho svého udržet na vodítku!"
Elis se zatím podařilo zachytit a zklidnit Alcatraze a dovedla ho k nečinné Šárce se slovy:
"Když už ti ani nezáleží na tom, že tvůj kůň je poraněný a chudák tu splašeně lítá, mohla bys aspoň odvést Alca do stáje, protože já se jdu snažit toho tvého Giganta chytit. Sama by ses o to mohla pokusit, když už s ním chceš jezdit po všech možných závodech a vyhrávat!"
Šárka rozzuřeně chytila Alcatrazovo vodítko a se zvednutým nosíkem táhla hnědáka přes dvůr do stáje. Ani se neohlédla na snažení Elišky se Zuzkou chytit alespoň jednoho ze zbývajících tří rozblázněných koní.
Když po dlouhém snažení chytila konečně Zuzka Nautila a odvedla ho do stáje, zůstal v ohradě jen vylekaný Gigant s už klidně se pasoucím Hectorem. Elis na hřebce mluvila tichým, uklidňujícím hlasem. Gigant teď ostražitě stál a díval se na přibližující se dívku. Nevěděl, co dělat.
"Neboj," promlouvala k němu Elis, "já ti neublížím. Chudáčku, ta Šárka ti ale dává zabrat, viď? No, pojď ke mně. Koukej, mám tu chleba. Dal by sis, co?"
Kůň si odfrknul, sklonil hlavu téměř k zemi a blížil se pomalu k Elišce. Očichal její dlaň, sebral z ní kousek chleba a zůstal klidně stát. Elis ho opatrně pohladila na hlavě a na nozdrách. Zřejmě se mu to líbilo, protože k dívce ještě víc natáhl hlavu a dál se nechal drbat. Eliška mu pomalu připnula vodítko a stále k němu tiše promlouvala. Pak ho odvedla z ohrady do stáje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisabeth Elisabeth | Web | 24. září 2007 v 17:03 | Reagovat

Hezky napsané, ale já se v koních moc nevyznám  :-[ .... Jakou byrvu má ten plavák?

2 Elisabeth Elisabeth | Web | 24. září 2007 v 17:03 | Reagovat

Teda barvu

3 nnnnnn nnnnnn | 1. května 2008 v 14:54 | Reagovat

plavou ty pičo

4 Katy Katy | E-mail | 16. srpna 2008 v 12:16 | Reagovat

Hojky, moc moc pěkný, ale plavák je kůň s plavou srstí a černými žíněmi, ne ? Se světlými je isabela/palomino/žluťák , ne ? Ale to neva, i tak moc krásný příběh, pokračuj !

5 vvkk vvkk | 28. srpna 2012 v 10:21 | Reagovat

Super příběh, napiš prosím co nejdřív 3.díl   :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.