Jelikož docela ráda sem tam píšu různé povídky, nedávno mě napadlo, že bych mohla napsat knížku. Fajn, tak aspoň knížečku, krátký "románek". A protože zbožňuju koníky a prostředí kolem nich znám ažaž, rozhodla jsem se svoje dílko situovat právě někam mezi koně. No, a vzniklo to, co vzniklo. :-D Vlastně pořád vzniká! Pořád nevím, co se stane v příští kapitole, rozhoduju se, kdo s kým bude kámošit, kdo koho bude nenávidět... -prostě ten příběh žiju s mými vymyšlenými osůbkami a je to život se vším všudy!
Tak bych vám chtěla představit alespoň první kapitolku toho mého románku a opravdu snažně mocmocmocinkymoc vás prosím, abyste mi to pořádně zkritizovali, případně malinko pochválili a napsali, jestli má cenu přidávat i další kapitolky.
1.
O jednoho navíc
O jednoho navíc
,,Po udusané lesní pěšině kluše kůň. Kaštanově hnědá srst se mu občas zaleskne, když mezi větvemi probleskne letní slunce. Černá hříva mu vlaje ve větru a dlouhý ocas se ohání po otravných lesních mouchách. Na hřbetě nese kůň asi čtrnáctiletou hnědovlásku, která v sedle vysedává v rytmu ladného klusu. Hřebec dokluše na lesní mýtinu s krásně zelenou trávou a jezdkyně ho pobídne do pomalého houpavého cvalu. Vítr dívce čechrá vlasy a podvečerní slunce jí svítí do rozzářených očí..."
Elis zaklapla knížku, zasněně zavřela víčka a představovala si, jak také cválá se svým vlastním koněm. Ze snů ji ale vytrhl rozesmátý hlas:
,,Elis, prosím tě, nech přece už toho snění a pojď honem! Už vystupujem!"
Eliška s sebou polekaně trhla. Otočila se na svou kamarádku Zuzku a hned si uvědomila, že sedí v autobuse, který právě zastavuje. Zuzka vzala Elis za ruku a vytáhla ji k otvírajícím se dveřím. Obě vyskočily ven a autobus odjel pryč.
Dívky hned svižným krokem vykročily po silnici a po chvilce zabočily na úzkou štěrkovou cestu vedoucí k velkému statku. Statek stál opuštěn mezi rozlehlými poli a zelenými pastvinami, kde se pásl dobytek. Ovšem ne jen dobytek! Ohrada u domu byla vyhrazena i třem koním. Zuzka a Eliška se o tyto koně už delší čas staraly a jezdily na nich. Jejich majitel a vlastně i pán celého hospodářství byl totiž dříve závodním jezdcem, ale při jednom pádu se zranil a o koně se už nemohl dále sám starat. Děvčata se o jeho neštěstí doslechla a panu Lukavci -tak se hospodář jmenoval- začala pomáhat. A pomáhají mu stále.
Dnes se ale na statku něco změnilo. První si toho všimla Zuzka, protože na rozdíl od Elis nemá stále hlavu zasněně v oblacích a jejímu bystrému zraku jen máloco ujde.
"Jé, podívej!" vykřikla a rukou ukázala na velkou ohradu, kde se popásali koně. Eliška se tím směrem podívala a překvapeně se zastavila ze svižné chůze. Chviličku nevěřícně zírala na klidně se pasoucí koně a pak stejně překvapené kamarádce řekla:
,,Tady něco nehraje! Buď neumím počítat, nebo se nám koně nějak záhadně rozmnožili."
,, No, to spíš to druhé," zakřenila se Zuzka, " s tvými známkami z matiky by člověk asi těžko nedokázal spočítat pár koní v ohradě. To by mě ale vážně zajímalo, jak to, že ještě předevčírem se tu popásali tři koně a dneska jich tu vidím o jednoho víc! Kde se tady vzal ten čtvrtý?!?" Dívky se na sebe tázavě podívaly a pak se obě rychle rozběhly ke statku.
Když celé udýchané doběhly na dvůr, pan Lukavec právě seděl na lavičce před domem. Byl to asi čtyřicetiletý muž s černými vlasy, místy předčasně prošedivělými. Jeho opálená usměvavá tvář naznačovala, že už si sice prožil všelijaké nástrahy osudu, ale přece jenom má stále velkou chuť do dalšího života a všechny těžkosti přejde s úsměvem na tváři a nikdy se nevzdá svých snů. Vesele děvčata pozdravil:
"Áá, nazdárek holky! Přesně takhle jsem si dnes představoval, že sem přijdete -nebo spíš přiběhnete. Asi vás dost překvapil náš nový nájemník, že?"
Zuzka rozrušeně zasypala hospodáře kupou otázek:
"Co to je za koně? Kde se tu vzal? Čí je?A proč tu vlastně je?"
Elis se zatím ještě snažila rozdýchat rychlý úprk ke statku, ale z očí jí sršela stejná zvědavost jako u kamarádky. Pan Lukavec se jenom tajemně usmál a klidným hlasem Zuzčinu smršť zabrzdil:
"Ne tak rychle, Zuzko. Běžte raději honem k Hance do kuchyně a ta vám všechno vysvětlí. Mám zakázáno vám cokoli prozradit. Hanka s tím chce vyrukovat sama!"
Hanka Lukavcová je manželka pana Lukavce. Hospodář si na ni vůbec nemohl stěžovat, protože bez této milé a pracovité ženy by toho se svým zraněním moc nedokázal. I děvčata mají Hanku velice rády. Pro ně je to spíš skvělá přítelkyně, která dokáže se vším poradit a každému hned zvedne náladu svým nekonečným optimizmem.
Dívky se nedaly dlouho pobízet a rychle se rozběhly ke dveřím do domu. Spěšně prošly krátkou chodbou zdobenou obrázky koní, zaťukaly na prosklené dveře nakonci a chystaly se jimi vejít do malé a útulné kuchyně, kde měla hlavní vládu Hanka Lukavcová, manželka pána domu.
Obě kamarádky ale zůstaly stát na prahu dveří a zaraženě se dívaly na neznámou dívku sedící u nevelkého stolu uprostřed.
,,Elis, prosím tě, nech přece už toho snění a pojď honem! Už vystupujem!"
Eliška s sebou polekaně trhla. Otočila se na svou kamarádku Zuzku a hned si uvědomila, že sedí v autobuse, který právě zastavuje. Zuzka vzala Elis za ruku a vytáhla ji k otvírajícím se dveřím. Obě vyskočily ven a autobus odjel pryč.
Dívky hned svižným krokem vykročily po silnici a po chvilce zabočily na úzkou štěrkovou cestu vedoucí k velkému statku. Statek stál opuštěn mezi rozlehlými poli a zelenými pastvinami, kde se pásl dobytek. Ovšem ne jen dobytek! Ohrada u domu byla vyhrazena i třem koním. Zuzka a Eliška se o tyto koně už delší čas staraly a jezdily na nich. Jejich majitel a vlastně i pán celého hospodářství byl totiž dříve závodním jezdcem, ale při jednom pádu se zranil a o koně se už nemohl dále sám starat. Děvčata se o jeho neštěstí doslechla a panu Lukavci -tak se hospodář jmenoval- začala pomáhat. A pomáhají mu stále.
Dnes se ale na statku něco změnilo. První si toho všimla Zuzka, protože na rozdíl od Elis nemá stále hlavu zasněně v oblacích a jejímu bystrému zraku jen máloco ujde.
"Jé, podívej!" vykřikla a rukou ukázala na velkou ohradu, kde se popásali koně. Eliška se tím směrem podívala a překvapeně se zastavila ze svižné chůze. Chviličku nevěřícně zírala na klidně se pasoucí koně a pak stejně překvapené kamarádce řekla:
,,Tady něco nehraje! Buď neumím počítat, nebo se nám koně nějak záhadně rozmnožili."
,, No, to spíš to druhé," zakřenila se Zuzka, " s tvými známkami z matiky by člověk asi těžko nedokázal spočítat pár koní v ohradě. To by mě ale vážně zajímalo, jak to, že ještě předevčírem se tu popásali tři koně a dneska jich tu vidím o jednoho víc! Kde se tady vzal ten čtvrtý?!?" Dívky se na sebe tázavě podívaly a pak se obě rychle rozběhly ke statku.
Když celé udýchané doběhly na dvůr, pan Lukavec právě seděl na lavičce před domem. Byl to asi čtyřicetiletý muž s černými vlasy, místy předčasně prošedivělými. Jeho opálená usměvavá tvář naznačovala, že už si sice prožil všelijaké nástrahy osudu, ale přece jenom má stále velkou chuť do dalšího života a všechny těžkosti přejde s úsměvem na tváři a nikdy se nevzdá svých snů. Vesele děvčata pozdravil:
"Áá, nazdárek holky! Přesně takhle jsem si dnes představoval, že sem přijdete -nebo spíš přiběhnete. Asi vás dost překvapil náš nový nájemník, že?"
Zuzka rozrušeně zasypala hospodáře kupou otázek:
"Co to je za koně? Kde se tu vzal? Čí je?A proč tu vlastně je?"
Elis se zatím ještě snažila rozdýchat rychlý úprk ke statku, ale z očí jí sršela stejná zvědavost jako u kamarádky. Pan Lukavec se jenom tajemně usmál a klidným hlasem Zuzčinu smršť zabrzdil:
"Ne tak rychle, Zuzko. Běžte raději honem k Hance do kuchyně a ta vám všechno vysvětlí. Mám zakázáno vám cokoli prozradit. Hanka s tím chce vyrukovat sama!"
Hanka Lukavcová je manželka pana Lukavce. Hospodář si na ni vůbec nemohl stěžovat, protože bez této milé a pracovité ženy by toho se svým zraněním moc nedokázal. I děvčata mají Hanku velice rády. Pro ně je to spíš skvělá přítelkyně, která dokáže se vším poradit a každému hned zvedne náladu svým nekonečným optimizmem.
Dívky se nedaly dlouho pobízet a rychle se rozběhly ke dveřím do domu. Spěšně prošly krátkou chodbou zdobenou obrázky koní, zaťukaly na prosklené dveře nakonci a chystaly se jimi vejít do malé a útulné kuchyně, kde měla hlavní vládu Hanka Lukavcová, manželka pána domu.
Obě kamarádky ale zůstaly stát na prahu dveří a zaraženě se dívaly na neznámou dívku sedící u nevelkého stolu uprostřed.
mas to super!!!! urcite pokracuj! budu na tvuj web pravidelně dochazet a kontrolovat tve nove prispevky! uz se moc tesim!!!!!